Creepypastaa jiné příběhy

Dokonalá vražda

Publikováno 18.06.2016 v 11:11 v kategorii Creepypasta, přečteno: 87x

Je sobota a já jsem na své každo-víkendové procházce lesem a samozřejmě jdu jako vždy k posedu u řeky… teda spíš takové malé říčky. Vidím stromy, poslouchám ptáky a představuju si, jak je všechny do jednoho pochytám a zabiju. Někomu by se to zdálo zvláštní, ale pro mě je to každo víkendová rutina.

Jak už jsem zmiňovala, moje cesta směřuje k malé říčce, jenže není něco v pořádku, něco se mi tu nezdá. A najednou si to uvědomím… smích. Ano smích drásající mé uši zní přes celé “mé“ uzemí!! A co je horší je to, že je to chlapecký smích ale to není vše, najednou se do smíchu a pokřiku přidá i slabý, utrápený hlas, ale ne ledajaký hlas, je to kočičí volání o pomoc.

Ti, kteří mně znají víc vědí, že mně nenaštveš tím, že se mi posmíváš, nebo pomlouváš, ale jakmile jde o kočky, je to to nejcitlivější místo v mém srdci.

Běžím na místo, odkud zvuky vychází, abych zjistila, o co vlastně jde. Jako bych si to nemyslela, dva pitomci kopou do nebohé mourovaté kočky. Smějou se, pokřikují a bodají do ní klackem. A se mnou začíná cloumat vztek…kdyby to šlo, zežloutly nebo úplně by mi zbělali oči a zuby se nepřirozeně protáhly a zostřili, ale protože to nejde tak jsem doslova zařvala: „Nechte toho“ a spíše pro sebe „nebo budete pykat“. „A co taková malá holka jako ty zmůže? Nakopeš nám zadky?“ A oba se začali strašně smát. Alespoň si přestali všímat kočky. Najednou se začali nebezpečně přibližovat. „Takže ty chceš tu kočku ochránit? Tak to nejdřív musíš přes nás.“ Řekl ten s temně černýma vlasama a oříškovýma očima. Ten blonďák jen přikývl a oba nasadili zlomyslný úsměv. Já se pořád tvářila neutrálně, ale to není u mě novinka.

Když byli oba blízku, jeden mi ušetřil ránu. „Třeba si po tomhle nebudeš dovolovat na starší. Radši se vrať, odkud si přišla.“ A znova se ti pitomci rozesmáli. „Ha ha ha.“ To byli má jediná sarkastická slova, než jsem otevřela kapesní nůž na náramku a zabodla ho blonďákovy do břicha a otáčela s ním ze strany na stranu. „Co to?!!“ To byl poslední výkřik toho černovlasého. Poslední v životě. Ha ha ha. Rychlostí blesku jsem se otočila a prořízla mu krční tepnu stejně jako u králíka, až na to že tenhle řez byl protipodélný, takže krev začala stříkat do všech stran. A on se začal dusit vlastní krví. Krev byla v podstatě všude na zemi, na něm a hlavně celé mé ruce byly od krve. Radši jsem se otočila k blonďákovy, aby nezdrhnul.

Stála jsem přímo za ním a nůž mu držela pod krkem. „Jestli chceš tohle přežít, ani se nehni a omluv se té kočce!“ Po chvilce váhání vykoktal svou omluvu s přízvukem opovržení a strachu zároveň. „Dobře ale to so si udělal je neodpustitelné a proto si vezmu poplatek.“ „Poplatek?!!“ „Ano poplatek. Co třeba… pravé oko?“ Chvíli mlčel a já čekala z pomstichtivým úsměvem na tváři. „Neee prosím nedělej to. Proč tohle děláš? Pusť mně!“ „Ty se ještě ptáš, proč tohle dělám?! Zapomněl si na tu kočku?“ „To všechno jen kvůli blbé kočce?“ Teď k opovržení a strachu se přidal i hněv. Ale přece jenom tohle dorazilo i mně. „Blbé kočce?! Řekl si blbé kočce?! Tak dobře, beru si obě.“ „C-c-cože?“ To byla poslední věta, kterou stihl říct, než jsem mu nůž stačila zabodnout do obou jeho očí. Jediné co se teď rozléhalo po lese, byl jeho křik, ale ani ten ta moc nestál přece jenom, ztratil dost krve. „Víš co? Už mně to nebaví. Ukončeme to.“ To byla má poslední slova, než jsem mu podřízla krkavici jako jeho kamarádovy.

Přijde mi to směšné, jak tam oba krvácí a nemůžou s tím nic dělat. Teď jen zbývá odklidit těla. Kočka tu počká, stejně v tomhle stavu se nikam daleko nedostane. Chudák vyčerpáním usnula. První krok bylo, vyčkrábat jim na obličej jakoby kočičí fousky. Vždyť je to tak kawai XD. V těhlech pozdních hodinách tu už stejně nikdo nechodí, takže si nikdo nevšimne, jak táhnu 2 chlapecká těla lesem. Schovala jsem je pod karavan pro myslivce na pytle a zrní na podzim. Naštěstí je léto, takže se tu nebude nikdo ochomýtat. Nechala jsem je pod karavanem a běžela pro kočku, kterou jsem následné dala do pelechu v garáži.

Všichni spí, takže si mně nikdo nevšiml. Vzala jsem si lopatku na zahradu a podřízla králíka. Pokud ho nepotřebuju stáhnout z kůže, trvá to tak 3 minuty. Ale já mu jen zlomila vaz. Králíka i lopatku jsem odnesla na místo činu. Tam jsem udělala větší díru, rozpárala králíka a některé orgány dala do ní. Zakryla jsem to přebytečnou hlínou. Bude to vypadat, jakoby myslivci něco chytili a orgány, kterých se musí hned zbavit, zakopali a prasata to do zítra sežerou. Na místě jsem nechala kusy králíka a zbytek dala za strom.

Poté jsem došla k tělům a vyndala mysliveckou sekyru. Oddělila jsem hlavy od těl. První hlavu jsem nastrkala do obřího mraveniště. V tom se určitě nikdo hrabat nebude… Druhou hlavu jsem dala na vršek jednoho obřího stromu, na který se dobře leze. Přivázala jsem ji ke stromu ocelovým lankem.

Ale teď co s těly. Sundala jsem z nich skoro všechno oblečení. Když říkám skoro všechno myslí se tím, že boxerky jsem nechala. Nejsem přece nekrofil. Oblečení šlo do pytlů na seno a zrní. Vzala jsem tam lopatu a o kus dál vyhrabala obří díru, do které šlo jedno z těl. Druhé tělo bez hlavy jsem zakopala o kus dál. Naštěstí je po dešti a hlína je poddajná.

Oblečení v pytli jsem dala do ztrouchnivělé chatky nad říčkou. Jediné co v ní je, je zbytek postele, skoro rozložené noviny, pár plechovek a zbytek nábytku. Oblečení šlo pod postel.

Pak jsem seběhla k říčce a umyla tam tričko, kalhoty a mikinu. Ruce se umyli u toho.

Když jsem se dostala zpět domů, hodila jsem mokré oblečení na věšák co je venku a vzala si to čisté. Pak jsem se šla podívat na kočku a za spokojeně oddychovala v garáži. Naštěstí to nevypadalo na vážná zranění, tak jsem otřela a ochladila zranění a nechala ji spát. V garáži, která je i dědova dílna jsem vzala štípačky a rozštípala box králíkárny kde jsem vzala králíka.

Dílo bylo dokonáno, a já vlezla oknem zpět domů, a šla si lehnout.

Druhý den si děda stěžoval na to, že vandalové jsou všude, ale to je vše. Po třech dnech se po vesnici rozšířilo, že něací dva kluci zmizeli, ale mně se na nic nikdo neptal, třeba to bude tím, že mně nikdo nezná. Já se postarala o kočku, která si stejně po pár dnech spokojeně odešla. Nakonec se řeklo, že utekli z domu, protože to byli bratři a doma byli týráni. Takže když se to vezme okolo a okolo, já je vlastně zachránila před tvrdou realitou XD.


Nyk

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?